FAN FICTION // Kaulitz nebo Kaulitz - 1x02 Domov, sladký domov!

1. dubna 2014 v 18:44 | Ela Vampire :-)
Autor: Ela Vampire | Napsáno 2010, upraveno 2014 | ela-vampire.blog.cz | Obrázek: Ela Vampire


Německo. Na letišti Tinu vyzvedla Anna, která byla přítelkyní jejího otce. Tina jenom doufala, že Anně nebude vadit, že přijela, protože ji viděla jenom párkrát a nevěděla, co si o ní myslet. To hrobové ticho, které panovalo v autě, cestou k domovu, na tomto pocitu moc pozitiv nepřidávalo.
Od doby, co si její matka vzala toho idiota, Tina v Magdeburgu nebyla. Jak se asi změnil můj pokoj pomyslela si. Doufala, že jí tady čeká něco hezkého, nějaké dobrodružství nebo třeba i někdo, kvůli komu se nebude chtít vrátit na to bohem zapomenuté místo, ve kterém předtím žila a nebyla vítaná.

"Tak a jsme tady," přerušila Anna tok Tininých myšlenek a bázní.
Polkla knedlík v krku, byla nervózní. "Už?" Všimla si Annina nechápavého obličeje. "Teda... chci říct... konečně!" Najednou se jí na rtech objevil úsměv a chtělo se jí smát... Ne chtělo se jí řvát na plné pecky.
Vyběhla z auta, nevšímaje si svých, k prsknutí nacpaných zavazadel. Vzala si od Anny klíče a utíkala ke dveřím. Když otevírala dveře přepadla jí vlna něčeho z čeho se jí chtělo smát a z čeho se jí chtělo plakat. Nikdy bych nevěřila, že mi to tady bude tak chybět. Konečně byla doma.
Vešla do krásné velké, opravené předsíně. Stěny měly barvy nachu a na zemi byli velké, bílé dlaždice, které celou předsíň tak nějak rozjasňovali.
Stoupla si přímo k zábradlí schodů a z plných plic začala plynule německy křičet,"Halo!" Snad každá buňka v těle se jí klepala nedočkavostí. "Kde jste kdo?" Zabubnovala prsty o dřevěné zábradlí schodů, "jsem doma!" Ty slova jí připadali jako nejhezčí věc, kterou kdy řekla. Doma. Tak krátké slovo a kolik se v něm skrývá vzpomínek.
Uslyšela dusot. Ne bylo to spíš stádo koní... ne, bylo to stádo koní, které provázela bouře. Tina se zvědavě dívala, kdo že to k ní vlastně přichází, ale nemusela dlouho přemýšlet, dusot svého dvojčete poznala vždycky.

Přiběhl vysoký kluk se světlými vlasy a modrýma očima... měl úplně stejně rysy jako Tina, ale ty jeho byli mnohem ostřejší. Oproti malé blondýnce, která na něho s úžasem hleděla, měl slabší rty, menší oči a neposedné světlé vlasy měl jen po ramena... Tininy byli do půl zad.
Najednou ji to stvoření vzalo do náruče a tisklo jí k sobě. "Čau, ségra!" Na chvilku ji postavil na zem a změřil si ji od hlavy k patě. "No, musím říct, že já jsem z nás dvou to povedenější dvojče,"
a zase jí vzal do náruče.
"Já ti dám, že ty seš povedenější, podívej se na sebe, máš nohy do O," vyplázla na něho jazyk.
Chris protočil oči v sloup, "no, tak nemůžu být úplně dokonalej." Zašklebil se, "něco jsem taky musel dát, mýmu ošklivýmu dvojčeti, aby mezi náma nebyl moc velkej rozdíl."
Tina dala bratrovi pohlavek,"já ti dám ošklivý dvojče."
Chris udělal pohled ala nevím o čem mluvíš a pokračoval v konverzaci na toto téma. "Chápej, kdybych ti nic nenechal byl by to fakt velkej rozdíl... ty bys byla ošklivá a já bych byl dokonalej." Přiletěl mu další pohlavek,"žárlila bys na mě víc, než teď... věř mi."
"Nevidíme se ani pět minut a už mám chuť nakopat ti zadek, Christophere!" Procedila skrz zuby.
Položil svou sestru na zem, pohladil ji po vlasech,"ale no tak... nerozčiluj se," dal ruce v bok a pokračoval, "budeš mít vrásky."
"Zahráváš si s ohněm,"pronesla těsně předtím, než začala svoje dvojče lechtat.

"Kdo to tady tak nelidsky řve,"ozval se hluboký mužský hlas. "Skoro jako kdyby dojela Tinchen."
"Tati!" Skočila vlastníkovi hlubokého hlasu kolem krku. "Já tě tak ráda vidím."
"Já tebe taky,"pohladil ji po vlasech. "To je strašný-"
"Co je strašný?" Vykulila Tina oči.
"Z mojí holčičky už je velká ženská," povzdechl si. "Už nebudu rytíř na bílem koni."
Tina se usmála a dala tátovi pusu na tvář. "Tati, ty budeš vždycky můj rytíř... mám tě moc ráda."

***POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.