25 Dní s panem arogantním // 2. Ranní káva

23. května 2014 v 15:53 | Ela Vampire :-)
» zdroj + překlad: tom-kaulitz-fanfiction.blog.cz

" Anno."

Bože, ne.

" Anno..."

Jdi pryč.

" Anno!"



" Co?!" zamumlala jsem, otočila se a unaveně zamrkala do tváře mé spolubydlící. Oči měla orámované tlustými černými linkami a na rtech obvyklý broskvový lesk, v prstech svírala hrnek s horkou kávou. Podívala jsem se na ni a zamžourala na budík na poličce. " Sakra, co je, Paige? Je půl osmé." Přetáhla jsem si přes hlavu deku.

" Já vím, ale-"

" Ale nic," křikla jsem zpoza peřiny. " Nic. Je sobota. Dej mi svátek, prosím tě."

Paige si povzdychla a napila se. " Někdo tu je."

Odmlčela jsem a potom vykoukla. " Cože?"

" No," přikývla a znovu usrkla. " Nějaký kluk, shání se po tobě."

" O čem to mluvíš?" zasténala jsem. " Je půl, neskutečných, půl osmé."

" Má tvoji peněženku nebo co," pokrčila rameny a usmála se. " A je fakt sexy."

" Moji peněženku?" zopakovala jsem a stáhla si deku z hlavy. " Moji peněženku, říkáš?"

" Mm," přikývla a otočila se ke dveřím. " Sedí v obýváku, chce s tebou mluvit."

" Počkej," odhodila jsem peřinu a vyskočila z postele. " Počkej vteřinku..."

Podívala se na mě přes rameno a zaleskly se jí přitom bglond vlasy. Posměšně se zaksichtila a napila se kávy. " Možná si učeš vlasy nebo tak," usoudila. " Jak už jsem řekla, je to fakt kus."

" Je mi to jedno," zasyčela jsem a protáhla se. Neměla jsem problém s tím, že jsem v pyžamu - měla jsem staré vytahané tričko a volné kraťasy.

" To by nemělo..." varovala mě a s nepatrným vrznutím rozevřela dveře. " Mimochodem, já si s ním teda pokecám. Chovej se slušně, jo?"

Protočila jsem panenky. Paige byla úplně jiná, než já; potkaly jsme se na hodině psaní v prvním semestru. Byla to taková ta dokonalá holka - vždycky nosila to nejhezčí oblečení, byla štíhlá a svou krásu podtrhovala make-upem. Byla na svůj vzhled náležitě pyšná. To já taky. Občas.

Shlédla jsem se v zrdcadle a v duchu zasténala. Měla jsem kalné očima - zapomněla jsem si vyndat kontaktní čočky, takže byly vysušené, a neodlíčila se. Vlasy jsem rozcuchané, a když jsem si do nich vjela prsty, zachytily se mi v nich. S povzdechem jsem ruku stáhla. Co na tom sejde.

Jakmile jsem vstoupila do obýváku, uslyšela jsem Paigin smích. Nás host musí být vážně atraktivní, když se tak snaží. Abych byla upřímná, bylo mi ukradené, jak ten kluk vypadá, protože jediné, co jsem řešila, bylo to, že má možná mou peněženku. Už to byly tři dny, zablokovala jsem si kreditku, a dál bych to neřešila, jenomže tu peněženku jsem dostala do rodičů, když přijeli z Itálie. Koupili mi ji v jakémsi místním obchůdku. Bylo z ní cítit kouzlo. Podle Paige byla hnusná, protože její Choach clutch za sto dolarů se nemohla rovnat.

" To je super. Jednou jsem zkoušela hrát na kytaru - ale šíleně mě z toho bolely prsty!"

Další smích.

Promnula jsem si oči a vešla do obýváku. Paige seděla v křesle s nohou přes nohu a snažila svou polohou zaujmout osobu na gauči. Podívala se na mě a nespokojeně mě sjela pohledem. Pak promluvila.

" Anno..." protáhla s očima prosebně zapíchnutýma do mých. " To je... Tom."

Podívala jsem se na něj a v tu ránu jsem si přála, abych to nedělala. Na svou postavu měl zbytečně volné oblečení. Šátek, co měl uvázany kolem hlavy, vyčuhoval z kšiltovky New Era, která vévodila jeho rastům. No jasně, pan copánek seděl na mém gauči a flirtoval s mou spolubydlící.

No to si ze mě snad děláš prdel.

Podíval se na mě a rty se mu zkroutily do samolibého úsměvu. Jeho piercing se blyštil díky odrazu ze závěsů. Upřel na mě oči a všiml si, jak se mnou jeho přítomnost zamávala. Ztěžka jsem polkla a donutila se nadechnout.

" Čau," promluvil se silným akcentem.

Vyschlo mi v krku. " Č-čau."

Pozvedl paži a ukázal mi mou peněženku. Jemně jí mým směrem zamával, doslova posměšně. " Našel jsem tohle," řekl. " v áleji. Zvláštní místo na zapomnění peněženky, nezdá se ti?"

" Já..."

" V áleji?" zamračila se Paige a přeskočila pohledem z peněženky na mě. " Proč jsi byla v áleji?"

" Nebyla," vyhrkla jsem. " Já... já jsem..."

" V pohodě," přerušil mě ten rastaman, Tom, a pokrčil rameny. " Někdy pro věci není vysvětlení."

Paige se nepatrně zamračila a potom se na něj ostýchavě uculila. " Proč jsi byl v áleji ty?"

" Parkoval jsem tam," odpověděl a díval se přitom na mě. " Zatímco jsem večeřel, nějaký vandal si hrál."

" Oh, nekecej," zalapala Paige po dechu. Jako by měla zvracet. Tom mě dál pozoroval.

" Jo, je to škoda," vzdychl. " Lidi jsou tak bezohlední."

Udělala jsem krok kupředu. " No..." polkla jsem. " Díky, žes mi ji vrátil."

Podal mi ji a já se vyhla pohledu, kterým mě propaloval. Převzala jsem ji a rychle ustoupila zpátky, přičemž jsem peněženku pevně svírala.

" Anno, Tom dělá do hudby," řekla najednou Paige rozzářeně. " Není to skvělé?"

" Jo, to je," zamumlala jsem a odfoukla si pramen vlasů z očí. Podívala jsem se na ni. " Paige, proč mu nepřineseš něco k pití?"

" Co? Panebože, jasně, já jsem pitomá," vstala. " Máš žízeň? Máme čerstvou kávu... nebo pomerančový džus, chceš?"

Tom se na ni vděčně usmál. " To kafe by bylo super."

" Dobře," přikývla s úsměvem. " Chceš do něj mlíko? Cukr?"

Tom zavrtěl hlavou, přičemž se mu shrnuly rasty. " Ne, to je v pohodě. Mám rád černou kávu." Potom se na mě koukl. " Vůbec mám rád hořkost."

" Jedno černý kafe už se nese," zamrkala na něj a po cestě do kuchyně smyslně vrtěla boky. Jakmile zmizela, zůstala jsem sama s klukem, před kterým jsem nedávno utekla. Fakt bezvadný.

" Jseš chytrej," přiznala jsem suše a založila si paže na prsou. " Předstírat, že mě neznáš. Přijít za mnou takhle brzo."

" Samozřejmě," protáhl. " Byl jsem zvědavý, jak krásná jsi po ránu."

" Oh, jdi se vycpat," vyštěkla jsem podmračeně. Krátce se zasmál.

" Podívej," zaklepal prsty do opěradla. " Můžeme to vyřešit dvojím způsobem - buď vyhovíš mému požadavku, nebo to ohlásím a udělám ti ze života peklo," trhnul zlomyslně rameny. " Máš na výběr."

" Ohlásíš jako co?"

" Vandalismus a útěk."

Obrátila jsem oči v sloup. " Dramatizuješ to. Ale jestli..." vzdychla jsem a vyhledala jeho pohled. " Co po mě žádáš?"

" Nemyslím, že je vhodné bavit se o tom tady," řekl. " Takže přijď dneska v šest do restaurace."

" Restaurace?" vyprskla jsem. " Uvědomuješ si, že jsi v New Yorku? Jsou tu stovky restaurací."

Ušklíbl se. " Jo, to vím," odmlčel se a ukázal na moji peněženku. " Dal jsem ti do ní adresu, takže pokud nejsi úplný idiot, měla bys to najít."

" Takže já se s tebou mám sejít... proč? Na pokec?"

Znovu se zašklebil. " Budeme vyjednávat."

" Co když nepříjdu?"

Vzdychl. " To jsi vážně tak hloupá? Nezmínil jsem se o tvých možnostech?"

" Fajn," odfrkla jsem se staženým hrdlem a vidinou policajtů. S pocitem marnosti a vzteku v žilách jsem přenesla váhu na druhou nohu. Po chvilce jsem zaskuhrala. " Fajn, jak chceš."

Do pokoje se dohoupala Paige s hrnkem kouřící kávy. Předala Tomovi hrnek a dlouze se na něj přitom zadívala. " Nevěděla jsem, jak ho piješ, tak jsem uvařila silnou."

Olízl si rty a požitkářsky zavzdychal. " Mm, miluju silnou," zamrkal na ni. " ale myslím, že už musím jít.",

" Oh, tak brzo?" zamračila se Paige. " Sotva jsi přišel."

" Omlouvám se," řekl, pořádně si lokl a odložil hrnek na stolek. " Mám před sebou dlouhý den," dodal a podíval se na mě. Pocítila jsem vztek.

" To je pořádku. Doprovodím tě," usmála se Paige.

" Jasně." Než odešel, lstivě se na mě kouknul. Zhroutila jsem se do křesla a ohlédla jsem se přes rameno. Paige mu podstrkovala jakýsi kousek papíru. No jistě, její číslo. No jistě. Vzal si ho a než zmizel, mrknul na mě. Paige ke mně přihopkala s odmítavým úsměvem na nádherné tvářičce.

" Wow," chytla se za prsa. " oh, bože, je tak pěknej."

" Nemyslím si," opáčila jsem.

" Děláš si srandu?" rozesmála se. " Vidělas jeho obličej?"

" Vidělas jeho vlasy?"

" Ale prosím tě," odmávla moji poznámku. " Jsi moc vybíravá. Dala jsem mu svoje číslo. Řekl, že mi zavolá, není to úžasný?"

" Jedinečný," zamumlala jsem.

" Přestaň být tak pesimistická, Anno.",

Jak nemám být pesimistická? Ta svině mě donutila, abych se s ní dneska sešla a vyjednávala, protože jsem vlastně tím, že jsem mu poškrábala jeho druhé auto, kriminálnice.

Dalo se něco ještě víc podělat?

Zaskuhrala jsem, opřela se a promasírovala si víčka.

Bože, pomoz mi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.